Ústí nad Labem – Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem slaví letos pozoruhodné výročí: její protetické lůžkové oddělení funguje už 40 let – a dodnes zůstává jediným takovým zařízením v České republice. Za tu dobu se z něj stalo unikátní pracoviště, které spojuje chirurgii, rehabilitaci a výrobu protéz pod jednou střechou a mění životy stovkám pacientů ročně.
Tím je ústecké oddělení unikátní. „Většina republiky má péči roztříštěnou – pacient po amputaci projde chirurgií, pak se o něj stará domácí péče, jinde rehabilitace a protézu dostane třeba za dva měsíce. U nás jsme schopni vše zvládnout během tří týdnů, bez nutnosti převozů a zbytečného čekání,“ říká primářka oddělení MUDr. Jana Táborská, která oddělení vede a stála u jeho moderního rozvoje.
Ústecké oddělení má 24 lůžek, technické zázemí, rehabilitační tým i zkušené chirurgy, dohromady 21 zaměstnanců. Ročně zde pomohou zhruba 400 pacientům z celé republiky.
Před 40 lety vzniklo jako součást tehdejšího krajského projektu a bylo prvním, které nabídlo takto komplexní služby – od chirurgického zákroku, přes vlastní výrobu protézy až po rehabilitaci a návrat do běžného života. Za vznikem takto komplexního oddělení stál tehdejší primář MUDr. Eduard Cmunt. „Je to multidisciplinární přístup, který u nás držíme dodnes. Díky němu se pacientům výrazně zkracuje doba léčby a zvyšuje šance na kvalitní život,“ dodává primářka Táborská.
Její slova dokumentuje i příběh pacientky Evy Baborákové. Nejen v podobě svědectví, ale i dokumentu, který po celou dobu léčby natáčel její pediatr MUDr. Jan Pajerek. Je to už 20 let, kdy tehdy jako sedmnáctiletá přežila invazivní meningokokovou sepsi, která jí během jediného víkendu připravila o části nohou a prstů na ruce. Zdravotnickému personálu černala před očima. Díky zásahu právě MUDr. Táborské, která jí zachránila kolenní klouby, se mohla naučit chodit na bércových protézách – a dnes je maminkou dvou dětí a zdravotní sestrou v litoměřické nemocnici. „S tím videem jsem objel celé Československo, posloužilo i jako důraz na potřebu očkování," podotkl Jan Pajerek. Tehdy bylo očkování proti nákaze meningokokem velkým tématem ve všech médiích, sama Eva si vzpomíná, že když se osudného rána 28. května probudila a uviděla po svém těle červené skvrny, sama okamžitě věděla, o co jde a že je zle.
Zajímavostí je, že Evu tehdy po celou dobu nemoci podporoval její tehdejší přítel. Byli spolu pouhý půlrok. „Každý den za mnou jezdil, čekal tam, až ho ke mně pustí. Byl to takovej můj tahoun. V ničem mě nešetřil, vyčítali mu, že je tvrdej, ale to, že jsem tam, kde jsem, je i díky němu. Dnes spolu máme krásné dvě děti a stále jsme spolu," usmívá se Eva. Na videu dokumentujícím její léčbu jsou i záběry, kdy Eva dorazí za lékařem a na vozíku naopak veze svého přítele, on i lékař pak s dojetím sledují, jak předvádí, jak už chodí i po schodech.
Přestože měla Eva celé nohy zčernalé, lékařům se je podařilo zachránit pod kolenním kloubem, díky tomu mohla poměrně brzy začít rehabilitovat a učit se chodit. Reprofoto z videa MUDr. Pajerka
Devět měsíců od zahájení léčby přišla na kontrolu Eva Baboráková "po svých" a naopak přítele vezla na vozíčku. Takto tehdy zdravotníkům předvedla, jak skvěle její léčba postupuje. Reprofoto z videa MUDr. Pajerka
„Když jsem ji po letech viděla přijít po svých, bez francouzských holí, s dítětem v náručí, uvědomila jsem si, co všechno lidské tělo dokáže, když mu dáte šanci,“ vzpomíná primářka. Eva Baboráková zase těžko zadržuje slzy dojetí, když sleduje dokument a následně poslouchá dotazy novinářů, kteří se ptají lékařky, kde vzala tu odvahu rozhodnout se pro způsob operace, který nebyl v Česku běžný. Lékařka totiž odmítla jistotu, uříznout nohy nad koleny, kde nebyla tkáň zjevně odumřelá. Přestože měla Eva lýtka celá černá, byla stále teplá. Na rozdíl od chodidel. „Rozhodla jsem se to zkusit. Při operaci bylo brzy vidět, že pod odumřelou tkání je ale tkáň živá, že je možné ji zachránit," vzpomíná Jana Táborská na chvíle na operačním sále a zdůrazňuje, že pro lidi je zásadní mít kolena, díky tomu mohou být po uzdravení soběstační, mohou se postavit. A Eva Baboráková k tomu dodává: „Fakt si uvědomíte, že jste tady – a můžete za to být rád.“ Její chůze je téměř nerozeznatelná od zdravého člověka.
MUDr. Jan Pajerek, Eva Baboráková, DiS. a MUDr. Jana Táborská. Dva lékaři, kteří tehdy mladé slečně zachránili život a zaručili jí, že bude chodit. Při setkání tekly slzy všem. Foto: jip
Za 40 let prošla protetika obrovským vývojem – od těžkých dřevěných protéz, přes laminátové, až po dnešní modulární titanové systémy, které lze individuálně přizpůsobit každému pacientovi. Ústecké pracoviště bylo u zrodu těchto změn – jako jedno z prvních v ČR školilo odborníky z celého východního bloku a přebíralo zkušenosti od západních výrobců.
Když se podaří pacientovi zachránit u nohou i kolenní kloub, může díky protézám i chodit. Foto: Krajská zdravotní
MUDr. Táborská dnes patří k předním hlasům odborné veřejnosti, která prosazuje šetrné postupy amputací – s důrazem na zachování kolenního kloubu. „Bohužel ještě stále jdou někteří cestou válečné medicíny, tedy s přesvědčením, že říznout se musí do pacienta tam, kde je končetina už zdravá. Ano, hojí se to samozřejmě lépe, ale kvalita života je pak mnohem horší. Proto školím po celé republice a snažím se tento trend zvrátit a přimět kolegy, aby prováděli amputace pod kolenem, protože ani elektronické kolenní klouby nikdy nenahradí vaše svaly a orgány," podotýká primářka.
Mimochodem Eva Baboráková má zrovna nyní nárok na nové protézy. Nechce žádné supermoderní, už se nebojí ani nosit sukně. „Naopak teď uvažuji o tom, že si nechám udělat jen ty tyčkové. Nesportuji, naplňuje mě práce a starost o rodinu," uzavírá mladá žena.
Napsala Jitka Pavlíková
